�Sedím na tom místě, je tu jen prázdný stárZní jako noční zprávy, hlasy kterých se stavbáV rámech oken na místo střepů zůstal zmrzlý pláčOzvěny o hlavy buší, když na mě zavolášJá se ztrácímJá se ztrácímProč se mý přátel opouštějí z kryjíVyníjí mě, jsou cítem tě hodní, nesou můj křížJá se ztrácímJá se ztrácímTak proč mě nehledáš, když v횎e se mě bráním, kdy je pryč, tím spíšMé slunce rozbité, tvůj nářek neslyšíNěkdo mi říká, svým kříhům odpouštíAle když se roztočí století krutosti a začne zbátJe smrt jen rozjedou hloupých zbytečných strachJá se ztrácímJá se ztrácímTak proč mě nehledáš, když v횎e se mě bráním, kdy je pryč, tím spíšPláču na tom místě, kde se stehne smáVěčnost se hradí, co svět světem stáNářek usadá, usadá jako pravZmířenýJá slyším hlas ze všech kopců v násVzdálenýZmířenýJá se ztrácímZmířenýZamknutýZmířenýZamknutýZamknutýZmířenýZamknutýZamknutýZamknutýZamknutý