Snad ses mi zdála, písničko krásná, do spánku změl mi tvůj tom.Až ráno prout v lasu a mír našich hlasů a v koupelně, vůně a schodů.Mě přesvědčil vážně, že si a jen z básně se člověk bojí skutečných rád.Hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou, smaže světlo, když přijde k nám.Ale ty skutečná si dotknout se tě můžu, a tak začíná mi pěknej den.Na tvářích se slunce snaží zamalovat unavenej noční sen.Na rtech mi zůstal jeden z tvých hlasů, směješ se a chceš mi ho vzít.Ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl, ještě dotknout se a už musíš jít.Zbírám pár věcí, co zbylo tu po nás, pár skonek vlasích budou ti vlát.Ještě skleničky s tácem a zmuchlaný polštář, až hrátí se zas budeš se mi zdát.Ale ty skutečná si dotknout se tě můžu, a tak začíná mi pěknej den.Na tvářích se slunce snaží zamalovat unavenej noční sen.Snad ses mi zdála písničko krásná, do spánku zněl mi tvůj tón.Až ráno průtlasu a mír našich hlasů a v koubelně bůh je askou.www.hradeckralove.org