Někdy mám dojem, že nebe před lety bývalo modřejší z večeraa taky vím, že se reggae vařilo tak nějak více z veselaa byly delší letní noci a nikdo nechtěl jít před svítáním spátkdo z nás by chtěl jít spát, vždycky ráno bývá o co státa tak jsme po schodech do nebe, na kterým slunce si potří zložíkráčeli vždycky vedle sebe, lacíný víno jsme po cestě pilikdyž někdy v noci zavřu oči, tak se mi zdá, že jsem na tý cestě dálže po ní kráčím dál, vždycky ráno jsem zas o kus dálJdu tam, kde mým obtázkám strojí, lacinej punu zněčí odpovědiJdu tam, kde snad jednou má duše, najde mírJdu tam, kde snad budu mít sen, který neskončí po ránu probuzeníJdu tam, kde mý vypraví tělo, najde stín, jenže ráno probouzím se sámvždycky ráno probouzím se sám, zas mě čeká jendlouhej den, šedivej den, ten co ráno nelítosti popraví můj senkde je probána jen, můj noční sen, jen jsem oči otevřel, tak vytratil se venteď slej mám pocit, že to má chybu, že jsem tu sám, není komu tady co říctdlouhej den, šedivej den, budu čekat, zda-li se mi v noci bude zase něco zdátnechám si něco zdát, než mi ráno v třinutí jdem vstátdnes je mi jasný, že nebe, není tak modrý jak bývalo kdysipo schodech nahoru zebe, ty schody to byly mý kompromisya tak jsem zůstal v půli cesty, a oč jsem přišel si nechávám teď zdátnechám si o tom zdát, než mi ráno v třinutí jdem vstátjdu tam, kde mým otázkám strojí, lacinej funus něčí odpovědjdu tam, kde snad jednou má duše, najde mýjdu tam, kde snad budu mít sen, který neskončí po ránu probuzeníjdu tam, kde mý vyprahlý tělo, najde stínjenže ráno probouzím se sám, vždycky ráno probouzím se sámzas mě čeká jen dlouhej den, šedivej den, ten co ráno nelítostně popraví můj senkde je propána jen můj noční sen, jen jsem oči otevřel, tak vytratil se venteď zlej mám pocit, že to má chybu, že jsem tu sám, není komu tady co říctdlouhej den, šedivej den, budu čekat, zda-li se mi v noci bude zase něco zdátnechám si o tom zdát, než mě ráno přinudí den vstát